Texty písní

Píseň z flašky - autor textu Jiří Tomíček


1. Kam nás ty velký vody nedonesou tam pěšky kráčíme bosou nohou

Na místo kde moře a vlny řvou chci hrát jen s kapelou svou.


2. Písně, které svět nezmění vláčím k moři jak žok kamení

Já chci hrát tam, kde pramení jen moře s kapelou svou. 


Ref: Tenhle song si do lahve dej, potom na pobřeží pospíchej

        Flašku tam zahoď, kde hučí proud, moře se ho naučí i s kapelou svou.


3. Jednou přijde zázrak třeba kdo ví, někdo pravdu ti poví pěti slovy

Že bude osm dní týden mít dál tu budem s kapelou žít.


4. Až se ocitnem u moře zpět, vousy dlouhý šedý jako náš věk

Budem plést si akordy moří a řek zase rádi s kapelou svou. 


Ref: Tenhle song si do lahve dej ….

Ref: Tenhle song si do lahve dej ….




NÁVRATY - autor textu Zuzana Čiháková


1. Už zas končí týden, je páteční shon, já balím a spěchám na perón.

Už se vidím, jak vlak mě veze k vám.

Já zas mířím tam a v srdci zvon až uslyším ten známý tón

A městu dám zas načas své goodbye.


Ref: Tak potkáme se pod hvězdami, když písně zní, tak nejsme sami,

        Nikomu se dneska nechce spát

        Čas letí - jak vítr bláznivý, nechytíš ho na pláních vzdálených

        Romantikům oheň bude plát.


2. Tenhle kousek země dobře znám a pro mě je to malý ráj,

Louky, lesy, potok v údolí.

Já jak malá tady stojím zas a vnímám kolem plno krás,

Až duše má vzpomínkou zabolí.


Ref: Tak potkáme se pod hvězdami ....

Ref: Tak potkáme se pod hvězdami, když písně zní, tak nejsme sami,

        Nikomu se dneska nechce spát

        Čas letí - jak vítr bláznivý, nechytíš ho na pláních vzdálených

        Letí jak vítr bláznivý, nechytíš ho na pláních vzdálených 2x

                                                                                           ... Já – své vzpomínky tu mám



FIDDLEMAN - autor textu Libor Jarouš


1. Vobuju boty šílím touhou , dnes já mám chuť jít kam chodím léta sám.

Tam nesu vždy jen lásku pouhou, co ve svém srdci stále mám.

2. Jako kluk jsem míval spoustu přání - vizí, já si v potoce na zlatokopa hrál .

I když nenašel jsem nikdy valoun ryzí, přesto s bohatstvím jsem vlastně vyrůstal.


Ref: On byl pro mě zkrátka fiddlman, housle vzal a hrál

        Byl to hráčů král a děda můj, sóla svý mě učil sám.


3. Tam v horách kam mé kroky míří, kde stojí náš srub s kamenů a klád.

Tam mě děda učil jak být čestný, přímý, tam mě učil na svý housle hrát.


Ref: On byl pro mě zkrátka fiddlman, housle vzal a hrál ...

Ref: On byl pro mě zkrátka fiddlman, housle vzal a hrál ...


                                                         ... byl to hráčů král a děda můj, sóla svý mě učil sám



KAŽDÝ MÁ SVŮJ STÍN - autor textu Libor Jarouš


1. Žít si svůj sen, tu svoji touhu nést, nechat se vírou vést, pak musíš jen.

Jo když se tvý, tvý nohy toulavý najednou unaví dojít až sem.


REF : Bez přátel sám, jen tou cestou svou se dál hnát

          Nocí dnem, tmou i žárem dnů a jen hrát

          Teď ulicí jdeš tmou ve světle za tebou rád bys viděl tu tvář svou

          Jsi ale jen sám, tvůj osud on zná, každý svůj stín teď tady má.


2. Ruku na to dej, že ten tvůj stín zná víc, než můžeš sám teď říct, on je tvůj nej.

Přítel co zná, nikde nic neříká, kdo s tebou usíná, s kým je ti hej.


REF : Bez přátel sám, jen tou cestou svou se dál hnát ...

                                                                ... každý svůj stín teď tady mááááááááá.



POUTNÍK - autor textu Jarda Handlíř


1. Krajinou teď projíždím a sním, jsem v kupé zcela sám a venku lehce padá sníh.

Tu krásu zdejších plání měl jsem rád, tudy jezdím a svou touhu mám být načas znovu mlád.


R: Já se vrátím, jsem jen poutník, svoji cestu skončím tam, až zastaví vlak můj.

    A ten sníh, tváře zchladí. vítej říká rodný kraj a já se těším, zde mám domov svůj.


2. Bůh ví, proč jsem cestám přednost dal, on seslal boty toulavý, však osud mé sny vzal. 

Jak roky jdou, tak toužím stále víc, už nenechám se světem hnát a tohle vám chci říct.


R: Já se vrátím, jsem jen poutník …


3. Krajinou teď projíždím a sním, venku den už končí, zimní světlo střídá stín.

Mám slzy v koutcích očí dojetím, mé nádraží mi chystá své dojemné objetí.


R: Tak se vracím, sešlý poutník, svoji pouť tu končím, teď když vlak už brzdí tmou.

    A náš sníh, tvář mou hladí, vítej říká rodný kraj a já tu balím dlouhou cestu svou.


    Vítej říká rodný kraj a já tu balím dlouhou cestu svou.

                                                                                                    …cestu svou …